Jakékoli použití či využití obsahu či formy těchto webových stránek, ať již zcela či z části, je bez předchozího písemného souhlasu majitele porušením autorského zákona.

Angostura

Mám před sebou 100 ml lahvičku se žlutým uzávěrem, s obsahem alkoholu 44 %, kterou mi přinesl z baru Michael na moje přání. Všichni na barmanských kurzech touží vědět, co je to zač ta Angostura. Dal jsem vám všem vědět tím, že jsem uveřejnil nějaké informace v originále od firmy, která se zabývá její výrobou.

To ale pořád nestačí a tak přidávám tuto zkratku co a jak se stalo. Materiál je použit z polepené lahvičky, kde je miniaturním písmem dosti popsáno a také něco z původních pramenů a dle mých předešlých informací, které si uchovávám již více než 40 let.

Především kdo je autorem receptury Angostury. Je to Dr. Johann Gottlieb Benjamin Siegert, který se narodil roku 1796. Dokonce prameny uvádějí, že pochází ze Slezska a že se zúčastnil bojů proti samotnému Napoleonovi jako felčar.

Svým způsobem se stal třicetiletým dobrodruhem ve službách vojska. Přes Evropu přešel do Venezuely, kde společně obhajoval myšlenky Simona Bolívara, ale jako ředitel nemocnice ve městě Angostura.

V roce 1824 odtajnil svůj recept na - budeme říkat kapky proti žaludečním potížím a na podporu trávení. Tento neobvyklý nápoj pod názvem Amaro Aromatico později začal vyvážet do Anglie a tím se rozšířila poptávka a následně i výroba. Spolu se svým starším synem Carlosem, který se stal jeho společníkem ve firmě od roku 1867, se mu to dařilo.

Od roku 1867 Carlos výrobu spolu s bratrem Alfredem přenesli na Trinidad. Angosturu si oblíbili jak Alfons XIII., španělský král, tak i anglický král Jiří V. a došlo i na švédský dvůr.

Někdo říká, že Angostura pomáhala bojovníkům za svobodu v deštných pralesích, jiní zase, že se pila běžně ve větších městech jako jiná kořalka, ale s jistotou víme, že se musí přidávat hned na začátku přípravy formou střiků nebo kapek do Manhattanu, Champagne cocktailu na kostku cukru nebo na začátku přípravy při Pink Ginu.

Žádný profesionální cocktail bar se nemůže bez Angostury obejít, proto je po ní v dnešní době sháňka. Při mém výkladu na barmanských kurzech řadím Angosturu mezi hořčiny.

Sem a tam se někde objeví ve specielních prodejnách nebo ve skladu s destiláty, ale pozor, je to od firmy Riemerschmidt z Německa. To není pravá Angostura - má jinou barvu, je tmavší a při použití nepříjemně zbarvuje samotný drink na tmavo. Potom na příklad drink Tom Collins je zbarven dohněda, což je nežádoucí a klamné.

Samozřejmě je rozdíl také v ceně za skleničku, nejlépe se to pozná v samotné kvalitě trávení a povzbuzení chuti k jídlu. Ať žije ANGOSTURA.

Je nenahraditelná, proto se často i ztrácí z dohledu bartendera. Važte si originálu.

Miloš Tretter