Jakékoli použití či využití obsahu či formy těchto webových stránek, ať již zcela či z části, je bez předchozího písemného souhlasu majitele porušením autorského zákona.

Mojito

Když 27. října roku 1492, tedy před 502 lety, Kryštof Kolumbus objevil a obsadil ostrov Kubu pro španělské království, ani sám pochopitelně nevěděl, že se pozdější přístav v Havaně stane cílem lodí se zlatem a stříbrem ze španělských kolonií v Americe, ale i s otroky, kteří zde snášeli své utrpení od roku 1522. Až v roce 1886 bylo zrušeno otroctví černochů, kteří byli levnou pracovní silou na plantážích cukrové třtiny. V období let 1790 až 1820 byla Kuba největším vývozcem cukru na světě.

Náměstí Plaza de Armas s palácem Palacio de los Capitanes Generales z roku 1776, ale stejně také s nejstarším havanským kostelem z roku 1558 a samozřejmě se Havana - Palacio de los Capitanes Generales symbolem Havany, Café de Paris, což je krásný starý lokál, obložený dřevem a se svým Mojitem i živou hudbou jsou dominantními body pro návštěvníka hlavního města Kuby. Ulice los Oficios, ulička za uličkou, dříve nákupní zóna s kavárnami, restauranty a obchody. Náměstí vedle náměstí, všude paláce minulých dob, všude hudba a tanec salsa. Nikdo z místních nepostojí, neustále jsou v tanečním rytmu, drží se za ruce a dívají se do očí druhých. Netančí jen mladí, ale i úplně staří. Ženy krásné nejen v těle, ale i krása obličeje je mimořádná.

Lidé se mají rádi a mají rádi i život, proto asi také vzniklo postupem času několik míst, kde se lidé pravidelně scházeli a dodnes scházejí, jako El Patio na Plaza de la Catedral, Café del Oriente na Plaza de San Francisco s barem Fin de siecle, La Guarita, El Torreon, La Zaragozana. Nesmím zapomenout na samotný fenomén - La Bodeguita del Medio.

Tento lokál mne stál mnoho času, než jsem ho v nočních hodinách našel. Nepěkné Havana - La Bodeguita del Medio prázdné uličky, zcela opuštěné. Neměl jsem jistotu v kroku, bylo mi vedro a najednou DVA osiřelí chodci věděli, kde se tento bar se světovou pověstí nachází. U vchodu stál obrovitý černý muž s dobrotivou tváří a zavřenou mříží za sebou. Byla půlnoc a bylo zavřeno. Nakoukl jsem dovnitř a nevěřil svým očím. Tak malý bar jsem již dlouho neviděl. Několik nezbytných fotek a rychle pryč. Nevěřil jsem tmě a lidem okolo. V Havaně je to ale jiné, než jsme zvyklí. Tam je vše OK. V dalších dnech jsem toto místo navštívil znovu, ale šel jsem jinou cestou.

Tento bar je populární tím, že zde byl vynalezen drink světového kalibru pod jménem MOJITO. V dolní časti je nalévárna a vše ve stoje. Uličkou po levé straně se jde klikatými schody do poschodí, do prostoru, který spíš připomíná verandu. Tam hned na okraji je přípravna drinků, jakoby v kuchyni, a potom prostor se stoly. Melodická hudba doplňovala atmosféru celé mé návštěvy.

Mojito je nejčastěji podávaným drinkem na Kubě. Má tedy mnoho podob, chutí, v každém baru je to jinak. Zásadní poznatek pro mne je ten, že tento drink u nás je úplně o něčem jiném. A to přesto, že receptura a suroviny jsou původní. Myslím se, že to je vodou, která se používá na výrobu ledu, kterou drink obsahuje. Každý bar má své Mojito se svojí chutí.

Dnes přilétají na Havanské letiště více než 2 miliony zvědavců poznat krásu tohoto největšího ostrova v Karibském moři a každý ochutná tento kubánský drink minimálně jednou. S tužkou a sklenicí v ruce si každý může spočítat, co to je za obchodní artikl pro samotnou Kubu. NESMIME ZAPOMÍNAT, ze samotná Havana má také okolo 2 milionů lidí, kteří mají také svoji žízeň, zbytek domácích je prý 8 milionů. Neznám podnik, který prodá denně více než 5 milionů jednoho drinku.

Ať jste kdekoliv na Kubě, máte možnost ochutnat tento ojedinělý drink s rumem. Skoro všechny kokteilové bary žijí dodnes z éry americké prohibice, která byla v roce 1920 až 1933. I tak se dá pochopit zastavení času na tomto ostrově, jeví se mi to jako dobrý podnikatelský záměr, celá Kuba.

Platný peníz je dolar, artikl rum, Mojito, Daiquiri, doutníky, Hemingway, stará americká auta, bary z doby prohibice, rozpadlé paláce z minulých století. Žádné investice, jen příjem v dolarech.

Kubánci jen tančí, smějí se, pijí Mojito a pozorují cizince, jak jim ubývají dolary. Jsou velmi milý, vstřícní, pozitivní, krásní. Nepotřebují televizi, auto, mobil, časopisy, necestují.

Chce si to vyzkoušet zavčas.

Z Havany Miloš Tretter.