1. Česká Barmanská akademie - barmanské kurzy - Miloš Tretter

Po vyhraném konkurzu jsem si vybojoval 60 míchaných drinků na barové kartě, kvalitní suroviny a mohl si také postavit barový pult dle své úvahy. Toho jsem také hned využil a proto se mi tam na tu dobu velmi dobře pracovalo. Měl jsem bar rovný, dlouhý 14 metrů a 14 stoliček, hosté v pátek a sobotu stáli ve třech řadách za sebou. Dělal jsem přes 12.000,- Kčs tržbu za noc (cena Manhattanu byla 23,80 Kč) a ještě výdej na plac za cca 6.000,- Kčs. Jen tak pro zajímavost, to by bylo tak asi 80.000,- Kč v dnešních cenách, tedy super praxe, 6 x týdně ve výběrové skupině s mramorem pod nohama, zrcadlovým barovým pultem a křišťálovým lustrem nad hlavou, servis do kobaltového skla. To bylo něco.

Požadoval jsem i barmanské pomůcky, tak jsem si vymýšlel, ale vedení mi to sehnalo vše ve stříbrném provedení. Měl jsem štěstí na ředitele, který si mne vybral a fandil mi, hlavně mi asi věřil. Měl jsem několik šejkrů, o které jsem se pečlivě staral. Bylo nás jen několik v republice, kteří jsme směli dělat tuto práci a na takové úrovni. Starší pánové odcházeli do důchodu a já získával rutinu pořád na stejném místě. Postavil jsem si mazaně dvě pracoviště za jedním barem, všechno tuplovaně, lahve postavil před sebe, abych se nemusel zbytečně otáčet a tím jsem urychlil provoz. Později jsem si začal také lahvemi i házet, abych vše stíhal. Upozorňuji, že se psala 70. léta.

Zdál jsem se být asi perspektivní a tak mne podnik Interhotely poslal do Italského Milána, kde jsem získal již svůj druhý, ale první mezinárodní barmanský kurz. Pořádala ho firma MARTINI, která nám všem 18-ti absolventům z celé Evropy (já jsem byl jediný z východu) věnovala na závěr barmanské pomůcky od firmy Martini, nějaký otvírák a textilie, reklamní materiály. Byl jsem nadšený, až okouzlený. Dodnes mám ještě lžíci na led, je zcela bez zoubků, a také frapovací tyčinku se srdíčkem na opačném konci. Shaker se mi zalíbil hned na první pohled, protože měl moderní držení, jiné, než na jaké jsem byl zvyklý. Byl třídílný z nerezu, proti mému stříbrnému odlehčený. Také míchací lžička byla krásná, spirálovitě zkroucená po celém svém těle, ukončená drtítkem, rád jsem s ní míchal short drinky pre-dinner. Vše mám ještě uložené, přestože s nimi již pracoval i Michael, když mu bylo 13 let (dnes je mu 29) na různých ukázkách, které jsme spolu absolvovali.

Později jsem od firmy Martini poštou obdržel přes celnici na adresu domů barmanský kufřík, říkalo se mu kanadský, se strainerem, míchací lžičkou, míchací sklenicí, kleštěmi na led, odměrkou a konečně i pro mne novinku, kovovým tumblerem ve tvaru skleněného tumbleru. Z literatury jsem věděl, že je to Boston shaker. Měl jsem obrovské potíže s úředníky na celnici, až mne zase vysvobodil můj pan ředitel hotelu, který se asi někde přimluvil, aby mi to za vysoké clo předali konečně do rukou.

Byl to SHAKER BOSTON, který vyráběla v Evropě jen italská firma Alessi.
Autorem designu shakeru Boston v roce 1979 byl Etorre Sotsass, který přišel do firmy v roce 1972. BOSTON byl v té době pro barmanany zázrakem. Nevím to jistě, ale asi jsem byl jediný v Československu, kdo ho tenkrát vlastnil. Po rozbalení jsem šel hned po Bostonu, ten měl uvnitř malou knížečku, kde bylo namalováno a popisováno jak na to. Šlo to celkem logicky, jen mne zaráželo samotné otevírání po zamíchání. Bylo tam oznamováno, že se musí shakerem oťukávat o hranu pracovní desky, aby se dal otevřít. Později při práci jsem přišel na to, že to není praktické, že je to až nesmyslné, a začal jsem jej otevírat hřbetem pravé ruky, což se mi povedlo a tak jsem začal pracovat jen tímto způsobem.

Po mé první návštěvě USA a především Manhattanu jsem se později rozhodl jako první v této zemi vyučovat s Michaelem free style formou barmanských kurzů pod názvem BOSTON, kde jsem první adepty učil jak se drží Boston a jak se s ním pracuje, navíc ve formě free stylu.
Dnes jsou někteří dokonce mistry světa ve free stylu jednotlivých značek nebo získávají přední pozice ve světě a nebo pracují za nejlepšími bary u nás a dokonce po deseti letech se opět spolu setkáváme v Tretters Cocktail Baru v Praze, kde pracují pod vedením Michaela v jedné řadě, jako dříve na barmanském kurzu BOSTON.

Dovezli jsme sem mnoho desítek těchto shakerů Alessi, které byly tehdy jediné na zahraničním trhu. Dodavatelé se divili, co se to u nás děje, že je o ně najednou takový zájem.
Jsem rád, že jsem byl u toho jako první u nás, když nastal nový čas, což mi nemohou zapomenout ti, kteří stáli v druhé řadě barmanů a jen se dívali. Těch řečí, odsouzení, pomluv, a dnes nosí stejný kabát. Vsadil jsem na nové, mladé a nezkažené osobnosti a to se mi vyplatilo.

Jsem na vás, pánové a dámy, hrdý.
A těším se, že se u vás v baru zastavím zase někdy na skleničku podanou vaší rukou, kterou jsem tenkrát učil, jak to má být.

Miloš Tretter