1. Česká Barmanská akademie - barmanské kurzy - Miloš Tretter

Teprve od roku 1971 se oprostily od Velké Britanie s jasnou politikou a vizí o své budoucnosti. Jejich snahou bylo vybudovat moderní společnost postavenou na petrochemickém průmyslu, hutním průmyslu a v neposlední řadě na turistickém ruchu. Centrem turistiky se mělo stát místo, kde dříve byla jen malá rybářská osada z proutí.

Dnes je tam jen zbytek této osady a jako kulturní památka se krčí muzeum, kde je možné vše zhlédnout a porovnat s dnešním životem. Dubaj se tak stala během krátké doby finančním, obchodním a kulturním centrem blízkého východu, dá se říci, že i světa.

321 metrů vysoký hotel Burj Al Arab je nejvyšší ze všech hotelů světa a dle mých informací, které jsem získal přímo na místě, má prý *******+ kategorizaci, což je zatím nejvyšší ocenění poskytovaných služeb co znám.

Tato stavba, Evropany nazývaná "plachetnice", stojí na uměle vytvořeném ostrově, kde více než 3.000 stavebních dělníků použilo necelých 350.000 metrů kubických betonu pro jeho stvoření. V okolí tohoto gigantu stojí také půvabný hotel ve tvaru mořské vlny se jménem Jumeirah Beach. Oba hotely jsou poměrně osamocené, ale v blízkosti se nachází velmi atraktivní a prestižní golfové hřiště, mimochodem hra zde stojí 400 dolarů, dostihová dráha a také aqua park Wild Wadi s tobogánem, který směřuje i do kopce. Návštěva tohoto parku je v ceně ubytování, což představuje cca 40 dolarů. Tato oblast není vůbec navštěvována místními Araby nebo Filipínci, Indy, Pákistánci, ti se jako přistěhovalci ale také živí prací v hotelových službách.

Přístup do hotelu PLACHETNICE je regulován především cenou za ubytování a cenou za gastronomické služby. Vše probíhá pouze na základě předešlé rezervace pobytu v hotelu, tedy normálně se tam nemůžete dostat. Vše je monitorováno z dálky a při vlastním příjezdu jste doprovázeni službou, která vás doprovodí a předá do rukou recepčních hotelu v hlavní recepci.

Během této doby si můžete prohlédnout celý hotel z venku a z blízka a ve značném horku, bylo 49 stupňů. Povrch celého hotelu je prý z dvojitého bílého teflonu, který září do dálky ve slunci. Ve večerních hodinách mají všechny ostatní tamní mrakodrapy svůj tvar a barvu, naopak Plachetnice má barvu stále se měnící, jako by ji přebírala od ostatních.

Tyto dva zajímavé hotely nebudou sami v okolí bílé pláže, kde voda dosahuje již ráno teploty 35 stupňů. Z letadla jsou již vidět dva další umělé ostrovy ve tvaru palem a na každém listu palmy mají stát další super hotely s kongresovými centry, nákupními centry a přístavy. V Dubaji se staví neskutečně rychlým tempem a nic není jen snem. V architektonických soutěžích vyhrávají nejlepší ze světových špiček, takže vše i finance jsou jen hnacím motorem. Chtěl jsem to vidět vše na vlastní oči a prožít na místě, proto jsem dal tomuto místu přednost před opětovnou cestou do Států.

V našem hotelu PLACHETNICE se nachází asi 6 restaurantů, pokud se to dá nějak spočítat. Arabská kuchyně je vám k dispozici hned v lobby, je bohatá, pestrá, až mne to překvapilo. Je to přímo šokující.

S nejistotou nám vlastní se také můžete dopravit výtahem jakoby pod hladinu moře a pomocí přistavené ponorky si zajet do restaurantu Al Mahara s akváriem, kde vládnou žraloci a mnoho druhů ryb nám neznámých v počtu přes 3.000 kusů. Jasně, že jde v menu o rybí speciality a k tomu jedny z nejdražších vín vybraných značek a ročníků. Nechtěl jsem zdržovat personál svojí přítomností, protože ryby nejsou pro mne to pravé, já je miluji raději živé. Bylo to ale úchvatné, co si člověk může vůbec dovolit a kam to až přivést. Můj pocit byl nakonec skličující, proto jsem vyjel až do výšky cca 200 metrů nad hladinou moře a přistál v restaurantu Al Muntaha.

Tady je vše jako na dlani, celá Dubaj. Zajímal jsem se především o restaurační personál. Jsou tam v obsluze zaměstnáni převážně přistěhovalci, kterých prý je v hotelu více než 1.000, aby zajišťovali dokonalé služby pro hosty. Šéfové jsou převážně Evropané a Australané. Dle mých zkušeností musí jít o dokonalý systém přípravy a tréninku personálu v obsluze. Jinak si nedovedu představit propojenost myšlení a jednání každého, kdo se uchází o pracovní pozici. Jde především o vstřícnost, laskavost a pohotovost. Přísné dodržování zásad gastronomie je zde samozřejmostí.

Měl jsem to štěstí, že jsem do tohoto zázraku hotelnictví byl pozván jedním z mých absolventů barmanských kurzů, Petrem, který se během své krátké kariéry dopracoval na úroveň středního managementu v Plachetnici. Pochází z Ostravy a po studiích v Austrálii, Londýně a Tokiu se zaměřením na hotelový management vyhrál konkurz v tomto hotelu před 3 léty. Protože jsme udržovali neustále kontakt přes net, tak se přihodilo, že jsem mu udělal radost a přijel se podívat na toto největší lidské dílo z hlediska hotelnictví a gastronomie.

V New Yorku na Manhattanu jsem viděl dost hotelů, různě po světě byly také zajímavé hotely, procházím co se dá již celých 40 let. Nejvíce si všichni dávají záležet na antré, hotelové hale.

Snad jen u nás ne, kromě hotelu Hilton v Praze. I tam je pěkné atrium. Tady to byla přímo cesta do nebe mezi pozlaceným sloupovím a s dominující fontánou, která ohromovala příchozí svojí výškou kolem 30 metrů. Připomínalo mi to Nil v Cairu. Stejně úžasné a snad i zbytečné se mi jevilo královské apartmá o velikosti 750 metrů čtverečních, které bylo situováno ve 25. etáži. Ptal jsem se na cenu za noc. Petr mi ji bez zapýření oznámil: v přepočtu zhruba 380.000,- našich Kč. Stejně se mi zdá zbytečně nadměrné i jedno z nejmenších, 170 metrové apartmá, celkem jich je v nabídce 200, která jsou situována prostorově nad sebou. V každé etáži je samostatná recepce a personál .

Pro našince hned nepřijde vhod volení barev stěn, ale jak je zvykem v Orientu a arabském světě, zásadními barvami jsou červená, béžová a světle modrá. Tuto orientaci doplňuje nám zatím neznámá funkčnost ovládací elektroniky pro manipulaci s přednostmi suity.

Nejsem si jist, že bych tady usnul, ale určitě je to nezvyklé, útulné, pro Evropana rozsáhlé. Snad perličky v lázni by mi pomohly přenést se do druhého dne.

Tímto jsem ukončil svoji vizitu v nejvyšším a nejvíce hvězdičkami označeném hotelu světa a společně s Petrem jsme projeli do hlavní recepce hotelu, která je ve tvaru ulity. Jsem mu velmi vděčný za tuto jeho nabídku a hlavně jeho čas, který se i v těchto končinách měří na peníze.

Díky jemu jsem vám všem, kteří jste ještě vydrželi u těchto řádek, mohl popsat svůj nevšední zážitek. A snad i mé pocity a postřehy, které trochu odvály odstupem času.

Líbilo se mi skoro všechno, i vzdálené Abu Dhabi je zajímavé. Tam jsem navštívil Hilton s obrovským golfovým míčkem na střeše a další špičkové hotely, kterých je tam nespočetně. Velmi mne zaujalo letiště v Dubaji, ale Ruzyně se již také nemusí stydět. Doma je doma. Tak zase příště.

Miloš Tretter