Jakékoli použití či využití obsahu či formy těchto webových stránek, ať již zcela či z části, je bez předchozího písemného souhlasu majitele porušením autorského zákona.
Eiffelovka
Paříž je kouzelná, prostopášná, lákavá, obrovská, liduplná, šťastná. Je tam vše.
Ohromující množství zeleně, aleje stromů a keřů, nespočetně parků s lavičkami, květů všech barev a vůní, kouzelná Seina s loděmi plnými turistů, čekajících na scenérie architektonických skvostů po obou březích, nevšedně plná náměstí se sochami velikánů, nekonečně dlouhá řeka Renaultů, Peugeotů, taxíků, chodníky plné sedících, odpočívajících, diskutujících lidiček z celého světa u šálku kávy, skleničky Dubonnetu nebo lahodného vína.
Paříž z pohledu spěchajícího, protkaná pavučinou metra, typická kruhovými křižovatkami plnými všeho co má kola, neskutečně krásnými mrakodrapy z poslední doby, muzeem moderní architektury a v neposlední řadě samotnou EIFFELOVKOU.
Tato světová turistická atrakce, jinak řečeno ocelová dáma, toho má již dost za sebou. Nepatří mezi nejmladší a přece si drží primát. Již v roce 1889 uměl pan Ing. Eiffel svoji představu a odvahu prosadit v nelehké době a tak nám všem zanechal odkaz dovednosti, znalosti a dalších nej, abychom jako dalších 6.000 000 platících návštěvníků za rok mohli zhlédnout z 324 metrů nádheru samotné velké Paříže.
Zlatá, osvícená, stojí na čtyřech nohách, pod kterými se tísní denně nespočetné množství dychtivých zvědavců, mluvících všemi jazyky. Vystát si nekonečnou frontu k výtahům nebo ke schodům, které vás přivedou alespoň do poloviny, kde je neustále plná kavárna s možností si pochutnat na šálku pressa a svlažit hrdlo minerální vodou Perrier, stojí za to. Toto majestátní dílo, ojedinělé na světě a celé ze železa je každých sedm let opatřeno novým nátěrem. Ve večerních hodinách se rozsvěcují tisíce žlutých žárovek, které ukazují z jakéhokoliv pohledu Eiffelovku jako zlatou.
Každý něco po sobě zanecháme, každý máme svoji Eiffelovku.
Miloš Tretter