1. Česká Barmanská akademie - barmanské kurzy - Miloš Tretter

Měří 381 metrů (včetně antén 443 m) a má 102 poschodí. Big Apple, což je přezdívka pro New York, je z tohoto mrakodrapu vidět dokonale. Proto je ve 102. patře zřízena vyhlídková plošina, odkud je vidět za dobrého počasí až 80 km daleko.

Měli jsme to štěstí a jen na několik minut se nám to s manželkou povedlo hned na poprvé. Člověk si to ani neuvědomuje na místě, vše se rozleží v hlavě až později, zase na dobré pevné zemi.

Oblačnost a mlha jsou nevyzpytatelné. Vše přichází a odchází velmi rychle. Není špatné si plánovaně předem zakoupit vybrané prospekty a mapy, vše si nastudovat předem třeba na pokoji hotelu a potom si vyrazit na kdysi nejvyšší mrakodrap světa. Je to jako cesta na nějakou známou horu.

Vstup je zcela nenápadný, ze 34th Street, což je asi střed spodní části Manhattanu. Tento betonový, žulový, ocelový a skleněný pomník byl postaven v této podobě již v roce 1931, a to za pouhých 18 měsíců. Jen si považte, jaká je na Big Apple zima v zimě (kolem -30 stupňů) a v létě normálně +30 stupňů.

Já osobně jsem po první návštěvě obdivoval obložení stěn v hale, které bylo jak jinak než v mramoru a bronzu. Tak jsem si jen připomněl, co znamená v překladu Empire. Za tímto výstižným slůvkem se skrývá říše, císařství nebo dokonce impérium. Asi to tak bylo myšleno.

Ono mít na Big Apple takovou stavbu jako je Empire není zase tak špatné ještě z jiného pohledu našince. Už i jazzoví muzikanti, kteří hledali svoje uplatnění v třicátých letech minulého století, byli poctěni a vážili si každého svého vystoupení či nabídky na Big Apple. Jednak to bylo pořádné velké zakousnutí a také pozdější požitek byl jiný než kdykoliv jindy a jinde. Byli více vidět a také různé společnosti radiostanic je měly více na očích. Poslední metry a tudíž i centimetry Empire State Building jsou právě stožáry těchto radiostanic. Nedovedu si ani představit těch nul v částce, kterou musí zaplatit za pronájem takového prostoru a místa na této střeše.

Daleko příjemněji se můžete pohybovat v určených prostorách pod dohledem průvodce s čepicí na hlavě. Tito vybraní jedinci jsou většinou spokojení lidé, kteří umí vše vyřešit, a to hned na místě. Je to koncert pro nervy a praktická přednáška, jak se co má dělat.

Velikánské výtahy vás neskutečně rychle, a to za necelou minutu, vystrčí až do 86 patra, kde je zasklená vyhlídková zóna s pohledem do všech stran. Na sklech oken je vyznačena každá významnější budova, k dispozici je samozřejmě dalekohled a na přání též doprovod, případně tlumočník.

Po této nebeské návštěvě si můžete své bezprostřední dojmy vyříkat u stolečku v rychlém občerstvení v americkém stylu. To mne docela zklamalo, tady jsem čekal od provozovatelů a majitelů z našeho hlediska více bartenderů. Nic takového tady není. Žádný bar jak má být, žádná skvělá nabídka míchaných drinků a žádný úchvatný bartender. Jen obnošená vesta, jako všude jinde. Gin Tonic, Beton, Bloody Mary, Cola, Ginger, nic moc. Asi jsou spokojeni. Něco mi to připomínalo.

Také není špatné si tady počkat, vyměnit film ve foťáku a možná budete mít šanci si odskočit o nějaké to patro výše, (+14) a jste konečně na vzduchu ve větru a se slzami v očích a s klidem v duši, že jste tam byli a vše na vlastní oči viděli.

Dodnes je pro mne fascinující rok stavby, přesnost provedené práce, přesnost a rychlost výtahů z oné doby, když si vzpomenu na naše stavby z 80. let, včetně výtahů, a to hlavně tehdy, když jedu za tchyní, která bydlí v 5. patře paneláku.

Každá doba má svůj pomník, i my patříme mezi ně. Příjemné zážitky z oblak vám všem přeje

Miloš Tretter