Jakékoli použití či využití obsahu či formy těchto webových stránek, ať již zcela či z části, je bez předchozího písemného souhlasu majitele porušením autorského zákona.
Omán
Necelých 3.000 tun kadidla se odtud vyváželo do zemí Středozemního moře, především do Řecka, později do Říma. Místní lidé byli údajně bohatí díky kadidlu. Ve starověku se kadidlo získávalo především ze stromu kadidlovník pravý (Boswellia sacra), její vonná pryskyřice, která se průběžně ze stromu sbírá, je nám známé kadidlo, kterým se vykuřují křesťanské chrámy - používá se při náboženských obřadech dodnes, jako dříve v Egyptě, na Blízkém východě, ale i v antickém Římě.
Cestou necestou, Orient či Asie. Arabský poloostrov u Arabského moře. Země kadidla, země, která sousedí se Saúdskou Arábií, Emiráty, Jemenem. Dlouhá, nezáživná cesta autem, hory s terasovými políčky, při pobřeží rovina. Rozestavěné betonové obří hotely, teplé moře, ropná pole, jiná země, jiná krajina, vše jako v plenkách, zapomenutý roh na mapě Arabského poloostrova. Nejsou ale tak chudí. Především těží zemní plyn, měď, azbest a další důležité obchodní suroviny.
Sardinky z Ománu jsou světoznámé pro svoji chuť, stejně jako tuňák. 80% sultanátu je poušť. Dodnes tam žijí stejným způsobem kmeny beduínů, kteří se starají také o kozy, velbloudy. Pěstují tabák a jsou součástí chráněných přírodních oblastí. Koření, především šafrán, tabák, ale i ovoce a zelenina jsou dobrým vývozním artiklem. Nesmím také zapomenout na to, co je pro Omán vyloženě typické.
Zapamatujeme si, že AMOUAGE je nejdražší vůně na světě. Je tento parfém, který se připravuje právě z kadidla spolu s dalšími asi 115 různými esencemi. Základem je růže, která roste a kvete pouze na již zmíněných kopcích Ománu, na terasovitých políčkách. Kananga vonná (ylang-ylang), jasmín, santalové dřevo, pačuli. Pro nás je hlavně zajímavé, proto se vše snažím přiblížit, že před mnoha tisíci léty to byli právě Arabové, kteří pro výrobu parfémů vyvinuli a zhotovili své destilační přístroje, podobné našim dnešním. Byly to varné, pro nás destilační kotle, aby získali ten nejčistší líh na výrobu těch nejlepších parfémů, které později prodávali do Mezopotámie a dále s nimi směřovali k údolí Indu.
Byli to Sumerové, později i Peršané, kteří tuto část Arabského poloostrova následně obývali. V 16. století ovládli toto území Portugalci, výborní mořeplavci, a tak si myslím, že to byli právě oni, kteří tyto zvyky a technologii destilace, destilační kotlíky, přivezli do Evropy. Stejně asi jako mnoho dalších jiných mořeplavců za účelem získání čistého lihu. Navíc uměli udělat měděné kotlíky pro svoji potřebu, což mi právě dává tu shodu myšlenek.
Omán, to je to zajímavé místo, kde je dnes ropa nade vše. Dnešní sultanát je dalším zdrojem černého zlata, jako dříve bylo kadidlo. Bylo mi divně. Zvláštní pocit jsem měl hned při přejezdu z Emirátů na hranici s Ománem. Hlavní město Maškát (Maskat), jak mi bylo řečeno, získalo jako první arabské město v roce 1995 titul nejpůvabnější město světa. Táhne se třicet kilometrů po pobřeží, je to tedy přístavní město se vším všudy. Plno kavárniček, hotelů, květin, zahrad, samozřejmě nespočetně obchodů se vším, nač si vzpomenete. Celé město má 90 000 obyvatel a svého sultána od roku 1970. Oman je jedním z pouhých dvou sultanátu na světě. Druhým je Brunej.
Sultán, Kábus bin Said, od roku 1970 neomezený pán své země, kde žije necelých 3.000 000 lidiček, kteří mluví arabsky, poněvadž jsou tu především Arabové. Je nejvyšším přestavitelem státu a současně i předsedou vlády. Je značně bohatý, ale i kultivovaný. Založil univerzitu se světovou pověstí, státní vzdělání je pro všechny zdarma. Klade důraz na životní prostředí formou zřizování přírodních rezervací. Sám se podílí na ochraně přímorožce arabského, želvy sloní, antilopy.
Jen mi nejde do hlavy, proč ománský sultanát má ve vlajce dva vyšívané zkřížené kandžáry (ohnuté dýky). Asi by o tom nejvíce věděl synem svržený sultán, který vládl zemi od roku 1932.
V Ománu jsou významné památky, nám vzdálené, jako je třeba pevnost Jabrin a další. Po vyprahlém dopoledni jsem vyzkoušel okamžitě slanost Arabského moře. Bylo docela mírně slané a možná až moc teplé. Raději jsem si dal něco k snědku. Upřednostnil jsem raději evropskou gastronomii, včetně piva.
Myslím, že je dobré poznat různá místa, poznat historii, ale jistě vím, že toto není moje země zaslíbená. Raději jsem se vrátil. Jel jsem dlouho tmavou nocí, několik stovek kilometrů, potkával Toyoty, abych se vyspal zase v Dubaji, plné krásných barevných mrakodrapů různých tvarů a barev.
Nabídka v hotelu v Ománském Sultanátu byla klasická, včetně podávání drinků, světové značky jak vína, piva, šampaňského, destilátů, zkrátka vše, ale jen pro turisty.
Místní teploty jsou výrazně vyšší, i klima je jiné. Třeba při srovnání s Egyptem. Zatím tato země není pro turisty objevena, což asi je její předností. Být u toho, cítit minulost, těšit se z dalšího rána, to je život na plný plyn.
Miloš Tretter