1. Česká Barmanská akademie - barmanské kurzy - Miloš Tretter

Z Battery parku je to okem kousíček, vodou delší dobu - parníčkem, na kterém je dost času si vše uvědomit a ledacos zajímavého i prožít, než se objeví ten kousek země, která je známá snad každému, kdo chce být nebo je svobodný.

Stala se i taková maličkost na naší cestě za symbolem, že při zastávce naše loď ujela zvědavci. Byl to jeden z našich spolucestujících, dokonce ten, který stál vedle mne na zádi lodi, aby vše dobře viděl.

Hrnul se s davem přes vystrčenou lávku na břeh ostrůvku a najednou byl opuštěný a jistě i zklamaný. Vše jsem chtěl dát do pořádku a žádal kapitána lodi o nové vystrčení lávky pro trosečníka. Nestalo se tak a bylo mi odpovězeno: každé dobro musí být potrestáno a mohl se svobodně rozhodnout, kde chce být.

Ve chvíli jsem věděl, že svoboda je o něčem jiném, než jsem si doposud představoval, a přidržel jsem si čepici, aby mi také neodlétla, jako moje představy.

Hned po prvních krocích po chodníčku jsem směřoval k office, kde dávali nezištně, což jsem se divil, štempl do cestovního pasu na jakoukoliv stránku a místo. Tak pro oči všech jsem si ho nechal dát na první stranu, aby každý viděl, že jsem svobodný a světový. Psal se rok 1990 v květnu, dny první mé návštěvy za louží. Dříve mne tam nepustili.

Jako vždy. Připravený má štěstí. Mnoho lidí s námi nepřijelo uvedenou lodní linkou, protože neodhadli počasí. Již od rána totiž u sochy a jejího podstavce stojí několikahodinové fronty za účelem vstupu do útrob této dominanty a symbolu. Zvědavý návštěvník si může vybrat. Vše nebo jen podstavec. Nezbytná osobní prohlídka byla již v té době na místě a potom cesta vzhůru.

Myslím s odstupem času, že to stojí zato. Člověk myslí na všechno, jenom ne na svobodu. Mám ještě malou vzpomínku u srdce, že svoboda se mi vyjevila asi v tom, když jsem mohl skutečně vidět vedle sebe všechny možné lidičky z celého světa, všech pletí, slyšet všelijaké povídání, kterému jsem ani moc nerozuměl. Někteří se i nahoře neustále modlili a nebo klaněli.

Tam jsem si uvědomil, že jsem se taky dopatlal ve svém životě až k symbolu svobody, že jsem tam, ale nevěděl jsem ve svých 46 letech vlastně o čem to je. Není to jen si o tom něco přečíst, stanout na oné půdě a fotit se se symbolem svobody. Je důležité se dostatečně připravit, a to dost rychle, a žít svobodně, myslet svobodně a pracovat svobodně.

Všichni ti z Evropy, Irska, Německa, Ruska, Afriky, Asie, Židé a ostatní sem připlouvali po statisících ročně, aby ze sebe smyli špínu, nevoli, strach, útlak, pronásledování, hladovění, faleš, závist a nemohoucnost a hleděli ze svých chatrných lodí na zázrak, ve kterém viděli sebe v lepším, bohatším a spravedlivějším světě, kde se může vše a kdykoliv.


Na podzim roku 1989 se v New Yorku stal starostou - mimochodem občan s černou pletí, ale americkým jménem - pan David Dinkins. Byl teprve první s tmavou pletí od počátku historie města. Dle něj se NY stal mozaikou se stejnými kameny.

Ti z vás, kteří mne znáte osobně a čtete tyto moje řádky, zkuste posoudit, když budete chtít, kde jsem dnes po 12 letech, která uběhla jako voda, jako voda okolo Ostrova svobody.

Každý nemusí být svobodný i když se tak tváří. Pokouším se dále, ale je to asi ta nejdražší investice.

Jak jste na tom vy ?

Váš Miloš Tretter