Jakékoli použití či využití obsahu či formy těchto webových stránek, ať již zcela či z části, je bez předchozího písemného souhlasu majitele porušením autorského zákona.

Varadero

Rincon je 500 let starý kaktus obrovských rozměrů, který se rozprostírá na Punta Francés. Dle něj je nazván poloostrov Rincon, kde se již dávno nacházela vesnička pod jménem VARADERO, známá výrobou soli.

Dnes je to slunce, zábava, bílý písek a dlouhé pláže a nezbytný golf, který přilákal i mne na své ojedinělé hřiště.

Měl jsem radost, že jsem byl ubytován v exkluzivním hotelu Paradisus, který vystavěla nově španělská hotelová společnost Melia Sol, a měl to cestičkou plnou květů na toto známé golfové hřiště jen kousek.

Při vstupu do areálu jsem hned očima narazil na symbol tohoto hřiště, a to v podobě hráče golfu z 30. let. Po pravé straně se mi nabízela budova, která byla rovněž postavena ve 30. letech minulého století, a to velkoprůmyslníkem Irénee DuPont de Nemours, jež mu sloužila jako letní sídlo.

Hřiště je netradičně úzké a krátké, zajímavé je 3 odpaliště; jde o krátkou záležitost, neskutečných 170 metrů. Při hře si člověk uvědomuje, že toto hřiště bylo stavěno ve 30. letech a hlavně pro zábavu a pro potěšení. V některých místech se dráhy křižují a devítka končí právě u zmíněného sídla, kde se hned přechází do baru.

Druhá devítka je již postavena nedávno. Je zde plno jezírek, riskantní ostrůvky, zkrátka, úplně něco jiného, proto se toto hřiště stává zajímavým pro každého.

Začal jsem hned v 7 ráno, abych se nestal otrokem vysoko postavenému slunci. Doběhl jsem spokojen se svým výkonem v první devítce, tu druhou ještě nemám v rukou, nejsem zvyklý na tolik vody. Nemám ještě ten správný odhad a proto jsem přišel o několik míčků.

Cena za hru je stejná jako na celém světě. Příjemný je následný pobyt v restaurantu Xanadú, kde se podávají dary moře a klasická kuchyně uspokojí každého hráče golfu.

V hotelu je sedm pokojů s mramorovými koupelnami, samozřejmostí jsou i baterie ve stylu art deco. Terasa nabízí přímo pohled na moře, které je 10 metrů pod útesem.

Lákal mne klub, který byl v nejvyšším poschodí celého sídla, hlavně jeho atmosféra. Cesta nahoru byla klikatým uzoučkým schodištěm z ebenového dřeva, tak jsem si vzpomněl na Al Caponeho, jak si zde zadával. Po levé straně krásný dřevěný bar se skvosty klasiky v nabídce. Dva bartendeři míchali ostošest. Prostor byl kouzelný, jako ve starém filmu. Příšeří, hudba v kubánském rytmu, černí muzikanti, dekolty žen nejen bílých, pánové v poslední módě a ženy měly na sobě poslední modely ve fantastických barvách a s nádhernými doplňky. Všichni si měli co říci, bylo to z očí do očí, asi to nebylo o golfové hře.

Bylo mi vedro a nezapadal jsem do této společnosti, a tak jsem si šel dát drink níže na balkon a před sebou jsem měl toto pověstné golfové hřiště VARADERO plné květin, neznámých keřů a příjemných lidí jako všude na golfovém hřišti.

Miloš Tretter